Já a poslušnost
Když mně byli 4 měsíce, vzala mně celá rodina na hřiště plné jiných psů a lidí, tam se mi líbilo, mohl jsem lítat a skotačit s ostatníma. Než tam naběhli DVĚ, takové Uječené a všichni ostatní lidi je poslouchali, asi proto, že po kapsách měly samé voňavé dobroty. A pak to začalo.... jedna Uječená přišla k nám, mně chytla za obojek, ta Moje mi zamávala před čumákem buřtem a utíkala pryč, pak na mně zavolala, Uječená pustila, tak jsem za tím buřtem pelášil, co mi nohy stačily - přeci jen tam bylo hodně psů a co kdyby k tomu mýmu buřtu dorazil dřív někdo jiný. Všem se nám ta hra hodně líbila, a tak jsme tam začali chodit docela často, jenomže ono to začalo být čím dál nudnější, buřty byly pořád, ale ta hra.....samé k noze, sedni, lehni, vstaň, když jsem chtěl udělat nějakou srandu, tak se na mně zlobila a buřta mi nedala. Ty lidi jsou divný.
Jednou jsme šli zase na to hřiště a ta Moje, byla divná už od samého rána, chtěl jsem jí rozveselit různýma kouskama, ale asi to nepochopila, vůbec se neusmála. Na hřišti tentokrát nikdo něběhal, a skoro všichni byli tak divný, jako ta Moje. Začala zase to svoje - sedni - lehni.... a koukal na nás nějaký Člověk, kterého jsem ještě na hřišti neviděl a vypadalo to, že jsou všichni takový divný kvůli němu. Všechny nás pak položili vedle sebe, ale bylo to hrozně dlouhé, za plotem jsem uviděl svou kámošku, rozběhl jsem se za ní a ta Moje začala hrozně zuřit, volala na mně takovým zvláštním hlasem - myslel jsem, že je to nějaká legrace - konečně. Asi ne, ten nový člověk jí něco řekl, ona začala bulet a šli jsme tvrdnout do auta - prý to byla nějaká zkouška nebo co.
Na hřiště chodíme pořád, ta Moje se mnou hraje tu nudnou hru a jednou za čas, když je na hřišti nějaký nový Člověk a všichni jsou divný - to jsou zkoušky (dnes už to vím), jde se mnou ten Můj a Moje se někde schovává, Ona si snad myslí, že jí nevidím....