Šermíř
Zase běžky. Trápíme se s ním ve stopě. Ostatní běžkaři mu závidí. Frája si párkrát píchne hulkama, ale sviští jak fitipaldi. Když nastane shluk lyžařů, čekáme vedle a potom pokračujeme dále. Jen párkrát se stalo, že doháníme nějaké brzdiče.Před námi je taková zvláštní trojice. Jeden nás pustil,druhý močil a třetí jen čekal. Sestra špatně vyhodnotila povel běž a šla rovnou na močího běžkaře. Ten měl v této chvíli plné ruce práce. Hrůzu v očích, v jedné ruce penis,v druhé ruce hůlku s kterou šermoval. On to ubrzdil tak, že sebou šlehl do sněhu. Zabrzdil kousek, před šermířem v kulichu a šusťákové soupravě. Zadrmolil nějakou omluvu, nemotorně se zvedá a odjíždíme. Přijíždíme na mítinu. Napadlo ho, že sjedeme z mírného kopečka, uděláme fotečku. Sjíždíme bez hůlek k pěknému, vzrostlému smrčku.Nečekaně se rozdvojujeme a omotáváme ho okolo toho smrčku.Omotáváme ho dál, je nějakej nasranej, Na obličeji má nějakou vyrážku, asi od těch bodlinek. Ostatní lyžaři projíždějí okolo a potutelně se usmívají.Po slabé čtvrt hodince vyrážíme dále. Asi jsme přišli na způsob, jak na to, aby nás nefotil. Když si nás aranžuje na těch běžkách, stabilita zrovna není to, čím by oplýval. Stačí jen nečekaně cuknout. Minule ležel, ani se nehnul. Měli jsme strach, jestli nezacházíme příliš daleko. Párkrát ho olíznem a je to v pohodě.Asi jenom blbě upadl dozadu. Cesta zpět k automobilu v lyžařské stopě po flájském okruhu plynula již bez sebemenšího zaváhání. Nepočítám do toho však drobnou nehodu, kdy byl vržen do hluboké závěje, měl zapíchlé běžky do sněhu, ležel na zádech a byl námi motán.Nějak se z toho dostal, dojíždíme k autu. Vedle nás akorát balí šermíř své nádobíčko ze svojí miniskupinkou. Nějaký komentář z jejich strany proběhl. My však děláme, že jsme nic neslyšeli.
