První velké plavání
Balí se člun, pádla, něco se bude dít. Jde ještě do garáže, jdu jako myška s ním. Bere si pumpu, zamyká. Sedím v zamčené garáži a čekám, zda budu postradatelný, či nikoliv. Nahazuje pumpu do auta, pádla, ségru, batoh a kde je Fido? Slyším jen :" Věčně nezavíráš vrátka a teď nám někam utekl." Hledají, volají, nic. Za chvíli je slyšet klíč v zámku. Že byl takový "šikovný", tak ho náležitě vítám. Vyrážíme směr Barbora, je to velikánský zatopený důl, kam se sjíždění lidi z Teplicka a okolí. Tohle alespoň říkala ta ošklivá borderka v odkladačce na cvičáku. Jedeme ze zadu, kde využívají ke koupání a smočení tlapek a kožichů našich soukmenovců. Sjezd k vodě nevypadá ani trochu bezpečně po vykotlané polní cestě. Jsme v klecích v autě naklepaní jako řízky. Hrdinou okamžiku je jen několik minut, kdy po stejné cestě projíždí houkajicí hasičská tatra. Pumpují člun, hážou nás do něj a vyplouváme. Sestra nemá zatím žádné velké zkušenosti s hlubokou vodou a je značně nezvozní. Skáče na všechny ve člunu a každému věnuje nějakou tu památku v podobě většího či menšího škrábance. Mne drží na vodítku a to tak rád plavu. Ještě raději někoho zachraňuji. Asi nechtějí riskovat, že by nás někdo viděl. Spíš mojí maličkost, jak někoho topím. Blížíme se k levému břehu a konečně nastává můj okamžik. Plavu. Za mnou je vystrčena Bee, která plave za mnou k břehu, kde si nás odchytává ona. Nelíbí se jí jen to bláto, které je těsně u břehu. Bee již nechce plavat, já bych mohl stále. Byl to pro ni tak traumatizujicí okamžik, že během dvou minut rozkousala svou oblíbenou pískací hračku. Potkáváme několik plavidel, které se nám raději vyhýbají. Cesta zpět ve člunu proběhla bez zvláštních událostí. Z nich vybočuje snad jen přistání člunu u břehu, kdy jsme opět plavali. Ona se mu vysmekla a ochutnala dudlík malého prcka, který si hrál na břehu. Maminka caparta častovala několika šťavnatými výrazy jeho. Dělal, že je neslyší a odklidil nás do bezpečí jejich auta. Výlet nebyl špatný, voda však byla výborná.