Návyky, které jsem si osvojil
Oni dostali nápad, že mě vezmou na "lázeňskou " jako asi asistenčního psa ve výcviku. Vyfasoval jsem žlutou dečku s černými písmeny, moc mi slušela. Byla tam taková paní, která ukazovala lidem, co všechno mé soukmenovce naučila a jak můžou pomáhat. Paráda, měli to moc pěkné.
Když nedávali pozor, snažím se vždy na někoho skočit, nebo olíznout. Často se s dětmi fotím, asi ta dečka, chci ji domů. Slyšel jsem, jak se té paní ptají, co a jak mají dělat a cvičit. Trénovali a mě to baví. Zpočátku byli nadšení jak mi to šlo, potom už ne. Brzo ráno svítil celý byt. Nosím po ránu nejradědi brýle, ovládání, plyšáky, telefony. Ty postupně vrším v posteli, kde jsem spal já, ale teď spí Oni. Vrcholným kouskem bylo plujicí ovládání na televizi v misce na vodu. Žízeň je žízeň. Ráno je nechám spát maximálně do sedmi, to je strop. Mám na to své účinné zbraně. Od hromady věcí nanošených v postely, po důkladnou ranní hygienu. Tu aplikuji především na něj, kdy ho jazykem lížu, až je celý mokrý. Ten jeho kohoutek mi obzvlášť chutná. Po ránu reagují vždycky podrážděně, nikdy si nechtějí hrát....