Krušnohorský Doghtreking 10.ročník/ podtitul pro Mirečka/
Po kvapných přípravách mne hodili se ségrou do auta a vyrážíme směr Červený Hrádek, kde je start tohoto tracku v místním autocampingu. Tento prošel mocnou renovací a v současné době zde najdeme nadstandartní vybavení včetně venkovního fitka v altánu, či nového koupaliště. Čekáme ještě než dorazí Holinka s Knorovcema.Jede něco divného, ano, to jsou oni. Již stojíme v kompletní sestavě na startu. Já, Holly a Kira. Za námi na šňůře jdou ona, on a Jindra. Bee-binku nechávají ve spárech/ na hlídání/ té uječené-té vyšší. Spočátku ji chtěla sežrat, potom proběhlo určité nedorozumění s koňmi a poté již bylo vše v pořádku. Nepočítám do toho samozřejmně sežrané vodítko a několik tužších kvalitních nákupních tašek. Zpět ale k nám a dění na trati. Vyrážíme jako vždy plni elánu pohádkouvou rychlostí nad 6km/hod. Chatové osady, to je ráj mojich soukmenovců. Hlavně "čé-véč-ko"ˇ na startu a posléze i v cíli byl pěknej idiot. Cesta nám plyne bez nějakých větších exesů, rychlost chůze nám naopak strmě klesá. Teplota kolem 5 stupňů se zatím jeví jako optimální. Místy míjíme úseky, kde ještě zbyly zbytky sněhové pokrývky. Míříme k prvnímu kontrolnímu bodu u rozhledny a po několika kilometrech docházíme do obce Mníšek, který je zároveň hraničním přechodem s Německou republikou. Jsme zhruba v polovině tratě. Zde se také odehrává naše první občerstvovací zastávka v místní hospodě. Jelikož je hospůdka prázdná, majitel nás zmerčil oknem a už nás láká dovnitř. Ženu se s ním náležitě přivítat, že já bych jako šel. Skáču mu na ten jeho bílej rondon, tváří se tak, jako, že mu to nevadí. Usazujeme se v psuprázdné hospůdce. Oni dostávají teplé čepované pivo, já mu nenápadně žeru housku z baťohu, Jindra si dává moučnatý guláš. Vše je podkresleno německým Antene Bayernem, který se line z reproduktorů. Nemluvím již o jídelním lístku jen v němčině. Hospůdka je zcela věnovaná našim německým kolegům, asi i těm psím. Začínáme být neviditelní, asi.. Po půlhodince, co se nám povedlo zaplatit zkoušíme opustit toto zařízení. Východ je okolo kuchyně, jenže tam chci zase já, za "mojím" rondonem. Nějak se mu povedlo mne vystrčit ze dveří a můžeme bezpečně putovat Krušnými horami. Koukám jako blázen na Kiru, která byť je na vodítku, má v tlamě čersvě chycenou myš. Fakt je dobrá. Kdyby byla nějaká disciplína v chytání myší, určitě bych chtěl být s ní v týmu. Můj dobrý dojem si ale pokazila, chtěl chtěla honit "větráky" u větrné elektrárny, které se zde nacházejí. Úspěšně míjíme druhý kontrolní bod. Na 40 km třetí zase úspěšně nacházíme a přichází cca asi 10 minutová pauza/podle Jindry/ .Před cílem jen trošku poškádlit čé-več-ko. V čase kolem 10 hodin prorážíme pomyslnou cílovou pásku. Přichází přesvědčování o tom, že trať jsme si opravdu nezkrátili. Toto dopadlo kladně, takže jsme klasifikováni na 10 místě. Je celkem sranda pozorovat ji a jeho jak vystují z automobilu. Nohy jim parádně ztuhly. Má co dělat otevřít vrata, to mě by se stát nemohlo. Jsem na ně zvědavej, jak se ukážou v květnu na dalším tracku v Brdech, no uvidíme.
-čévečko-Československý vlčák