Důchodce
Přátelé, kamaradi chlupatych pacek.
S blížícím se koncem roku se snažím dodrzet normu minimálně jednoho článku ročně.Bohuzel věk nezastavis, moč nekdy taky ne. Snižující se fyzická aktivita, boleni zad a jine neduhy stáří ubiraji okamžiků, které jsou za sdileni hodné. O rozruch se stará hlavně sestra a sestřenka, která nás navštěvuje. Je to takovy buldozer, ale respektuje mě.
Ven chodim stále rád, ale žádné velké akce již nerozjizdim. Čas od času mám chuť si zavzpominat, jaké to bylo tenkrát. Stává se ze mě sprintér, ale jen na velmi krátké tratě.Mam však tmu před očima, na hřbetě mam zmijí vztyčený vlas a splašený kladiva. Dostane-li se však do mého perimetru černý pes, srnčák, či cokoliv jiného, co se hýbe jsem stale Usein-lovec-Bolt-Fido.Davam i delší vzdálenost, pak jsem ale nesen domu jako Ali-paša. Zachtělo se mi vyzkoušet i létající talíř.Hejbu ocasem, že může házet, nic. Šteknu na něj, ať už hází.Chytám, ošklivě mě to uhodilo do obličeje, už to nechci. Nechápu, jak za tim může běhat....
Z domácích aktivit nejraději odpočívám. Jen však naoko, mám zapnuté radiolokátory jídla. Detekuji veškeré možnosti pozření čehokoli. Koš, batohy, tašky, ale top místnůstka s barely naplněných granulemi. Párkrát se mi tam podařilo se vplížit. Na návštěvníky funguje i zcela do nejmenších detailů vybroušená figura "Hači".Mam rád i babky, z nich vždy padaji párky, to je asi normální, že? Odchodné taky funguje. Bohužel sestra s tím neni spokojená, tak to musí prokládat drobným okusem čehokoli, na co má zrovna chuť. Jeji top byla sedačka, pak si s nim hráli na zašivanou.
Moji drazí, hlavně zdravi
