Domácí pohoda

04.02.2015 22:13

On se již viděl vláčen po sněhových pláních dvojicí spolehlivých, tažných, horských psů. Mám samozrejmě na mysli mne ze sestrou. Navlečen byl do elastického, horského oblečku a funkčního, teplého prádla. Náhoda tomu však chtěla, aby to bylo vše úplně jinak. Vyrazili jsme, to ano, ale záhy po telefonátu se vracíme hned zpět. Musí do práce. To nás fakt mrzí. Asi to je nějaká zábava ho tahat ve sněhu na běžkách. Má už nějakej křížek takyna hrbu a pár kilo taky navíc.Vyhazuje nás z auta, chvatně schazuje své oblečky ala harapes. Všude zabouchl, zavřel, odjel. To je ale právě ono. Kdysi dávno mne naučili rozsvicet, otevírat si dveře. Potom toho ale litovali. Všude se svítilo, sfouknul jsem půl pytle granulí/to mi bylo trošku těžko):-D. Vraťme se však k centru dění.Jak spěchal, nezamkl do obýváku, jak spěchal přivřel jen dveře na balkon, jak venku foukalo, vítr protočil vrátka. Venku fakt čína, silný vichr, déšť, bláto. Na proti přes ulici dokončují dělníci dům. Nějakej agilní, aktivní dělník se nám snaží zabránit ve výběhu z vrátek tím, že tam dává popelnici. Naší popelnici, co se vůbec na ní opovažuješ šahat!Trochu ho strašíme, dostává strach a včas se stahuje, než nás pořádně nasere. Ségra se potom rozjede a je neukočírovatelná.Sami se venčíme, nožky od bláta. Hup do postele, očistíme to. Ta malba je taky zbytečně bílá. Když se o ní tře zablácený hřbet, zaprvé je to příjemné a za druhé to plní i to hygienické hledisko. Hele nová knížka, Kinga mám rád. Chci si chvíli číst, ségra chce taky. Taháme se o ní, ožíráme jí každý z jedné strany. Trošku sem prší, zkoušíme, kdo dělá hezčí ťapky. Asi já. Prokládáme tyto aktivity s krátkými procházkami samovenčením na ulici, na zahradě. Ségra zase chodí "kypřit" malé smrčky na zahradu. Když ji nějakej naštve, tak si ho přinese sebou. Jak ta hlína byla taková mazlavá...., no však máte všichni fantazii.Tři hodiny domácí pohody byly krásné. Poté přichází domů starší dcera. Vítáme jí na silnici. Je z toho překvapená, potom doma lehce přepařená. Je samozřejmé, že nás nikdo nevykradl, jen jsme si to tu upravili k obrazu svému. Něco jako malé vánoce.