Coursing natvrdo
Jsme naloženi do naší voliéry v autě. Vezeme se na rodinnou oslavu do Jesenice. Míjíme místo, kde moje maličkost vypadla za jízdy na kruhovém objezdě z auta.Štěkám. On si také pamatuje jen to, co chce nebo co se mu hodí. Jesenice. Venku běhá nějaká hnědá vobluda, jmenuje se Brick.Když jsme se viděli naposledy, tak mne to nakrejvalo. Jen mi přišlo líto, že tě nenechali seznámit s mojí sestřičkou, chlapečku. Žiletky jsou proti ní dětské tupé nůžky s kulatými hroty pro děti. No nic.
Nechávají nás v autě, průběžně venčí. Panuje deštivé počasí, tudíž okolní terény tomu napovídají. V okolí domu jsme nevenčitelní. Vidím to tedy zcela jinak, ale co se dá dělat. Znova nás nakládají do vozu a odjíždíme hledat kvalitní terén na venčení. To se děje po ujetí cca. 6km .Na konci jedné malé obce. Lokalita se zdá velmi příjemná i nám. Po pravici zemědělské stavení, kde běhají pipinky s postarším "rotvíkem". Napachovaná louka od srn a zajíců. Všude hromady "lentilek". Nevadí nám ani výběh s koňmi a postarší borderkou, který se nachází za zemědělskou usedlostí. Celkový dojem jen ruší frekventovaná silnice, po které jsme přijeli i my. Jdeme do středu louky, aby měli přehled. Prd. Vážou si nás na stopovačky. On vyndavá míček, který miluji. Ona talíř, na kterém ujíždí Bee. On háže, ona háže. Já běžím, ségra běží, ušák běží! . Blbec jeden, já se ho tak leknul. Pouštím míček, talíř s velikánskou slinou dopadá na trs trávy také. Běžíme všichni, zajíc, já , Bee a oni. Snaží se nás uřvat. Ani náhodou. Na závodech běhám za nějakou podělanou umělou oháňkou, ale tady, tady je to na živo. Nadbíhám v levo, ségra letí v pravo. Slyšíme v dáli řvoucí tečky, které však zcela ignorujeme. Na třetí louce se otáčíme a zajíc je v pytli. Přeci jen, to jídlo je u nich jistý, je tam teplo a tak. Běžíme zpět jsme louku od nich. Již na dálku je z nich cítit úleva, že se vracíme. Ségra to obrací a jde ještě podniknout malou inspekční cestu po okolí. Nakonec se také vrací. Ona je rozklepaná a naštvaná. On také, akorát to na sobě nedává tak najevo. Zbytek venčení probíhá potupně na šňůře. Asi si nás spletli s pouštěním draků, ještěže nefouká vítr. Stopovačka mi nezabránila si upravit mé zevnější image a rozplácl jsem se v močůvce. Dávám i strany, takže jsem komplet ovoňený. Můžu někam na námluvy. Krásně provoňuji prostor v automobilu.
Skromně si myslím, že tento skoro tříkilometrový sprint stál za to, a že to určitě ještě někdy prubnem.