Česká Kanada-PRO ANDREJKU
TRIM_20180822_223532.mp4 (19827385)
TRIM_20180822_223801.mp4 (13106969)
Neděle večer. Doma je vyházena zněť všech možných i nemožných věcí určených ke kempování. Ségra stojí nenápadně na rozhraní chodby a obýváku a koutkem levého oka nenápadně jistí kost zahozenou ve středu hromady. Chci normálně projít, nemám šanci, jde po mě. Asi jí hráblo.Pár chlupů z mého již tak prořídlého ošacení zůstává na místě. To bude zase výlet....
Pondělí. Vyrážíme směr Česká Kanada s mezizastávkou v Teplicích, Štětí a Jindřichově Hradci. Právě v posledně jmenovaném městě jdu s ním koupit mě košík/proč?/ do prodejny Zoo-hit. Já nabitý ,plný energie, on docela mrtvej z cesty. Mám radost, ségra je v autě, vítá nás obchod plný nádherných vůní. Snaží se mě usměrnit, já skáču ze strany na stranu. Jsem veden uličkou mezi regály. Od pultu slyším:" Hlavně ,ať nám zde nic nepočůrá". Kráva, nejsem žádný mladý značkovací péro, nýbrž atraktivní, zralý psík. Nicméně sortiment nabízených hraček se mi zdál natolik atraktivní, že jsem si jich pár pravou packou sundal. Zkouší mi nějaký "Lectrovský" náhubek, sedí, míříme k té osobě za pultem. Chce si mne udobřit a sahá pro propagační psí pamlsek. Má intuice však dalece předčila její, vyrážím jí misku z ruky. "Kolik mu je, je nějakej rychlej", povídá ona. Konečně jí to došlo, s kým má tu čest. Platí, chce již zmizet. V cestě nám však stojí PLNÁ miska vody. Nasazuju přísavky na všechny bříška ala horolezecké skoby. Co nevypiju, rozcákávám a elegantním trikem zbytek misky obracím dnem vzhůru. Rychle odcházíme.
Konečně míříme do domnělého cíle Česká Kanada.Naivně si však myslel, že když zadá do navigace daný název, stačí vyjet.Jsme tu, restaurace Česká Kanada...........cca 40km od skutečného cíle.Po menší konzultaci s internetovým prohlížečem míříme směr Kunžak. Tam se mu to však nezdá, parkujeme
v zapadlé vesničce Mosty. Vzešené jméno, leč iluze se rozplynuly hned po 500 metrech naší cesty. Míjíme polorozpadlé stavení as i dvacítkou vraků či polovraků všeho možného Okolo nich se potulují taková zvláštní individua. Raději to obracíme a parkujeme v nádherné scenérii u hradu Lanštejn. Zde zdoláváma naší první dávku kilometrů.Zapadá slunce, hledáme útočiště k přenocování na jedné zapadlé cestě hluboko v lese. Z automobilu udělal dvoumístný pic-up, zbytek oddělen přepážkou/naše klec/ slouží k odpočinku.
Úterý. Čtyři hodiny ráno. Něco velkého nám skočilo na auto.Pochoduje to sem a tam. Děláme oba poplašňáky. On se vzbudí, neví ,která bije. Veverka. Už mě nebaví se s ním přetahovat o polštářek, proto pro zbytek rána se stahuji. Dělám to jen pro to, abych si ho další noc přivlastnil natrvalo.Kolem sedmé po snídani jedeme do Slavonic, podívat se na nějaké pevnostní opevnění a loupežnickou stezku. Jsou to takové betonové "chatky" s informačními tabulemi. Mají být nějaké otevřené, ale ještě je brzo. Ale potom se " nám poštěstilo a jedna je otevřená. Venku sedí nějaký člověk. On se ho tedy ptá:" Je někdo vevnitř?" Ano" Vracíme se za 10 minut. Stále venku. Už se ho neptá, uvazuje nás ke stromu a chce vejít dovnitř. Člověk mu povídá:"Přítelkyně by asi nebyla ráda, kdyby jste jí vzbudil. Nejsem si jistý, kolik toho má na sobě.". Byla to soukromá "chatka". Jasná indície vysela nad vchodem do řopu-dvoudílné plavky. To by musel ale někdo přemýšlet, že? Loupežnická stezka dobrá, ale dlouhá. Dnes ještě navštěvujeme řezbářské muzeum, tůru na Hadí vrch, železniční muzeum v Nové Bystřici. Na cestě na Hadí vrch jsme míjeli stádo Bizonů. Zdálky jsme si to s nima chtěli vyříkat z očí do očí, ale čím více se blížíme, tím více přehodnocujeme naše záměry. V podvečer míříme na hrad Lanštejn a já už nemůžu. Brzdím, hotovo, nejdu. Pouze se kocháme a poté odjíždíme na naše bivakovací místo v lese.Ulehám na POLŠTÁŘEK a ihned usínám. Zbytek je na tom úplně stejně, akorát že bez polštářku.
Středa.Odjíždíme do Telče. Obdivujeme překrásné podloubí na historickém náměstí. Ségře však nějak nesedla dnešní snídaně a posrala cca 10 m náměstí. Snažil se to nějak uklidit, ale podle mého psího názoru to spíš rozmázl. Prohlížíme si státní muzeum s přilehlými zahradami. Za zády se ozývá"Sem ale nemůžete s psíčky". Odcházíme.Chladíme se v řece s nějakou rozvětvenou kachní rodinkou. Procházíme starým městem, vyříkáváme si názory s procházivšími soukmenovci.Odjíždíme do vesničky Maříž, takové kulturní centrum pro cyklisty. Nic pro mě. Zajímavější je rybník, kde nikdo není, jen my,žáby a ryby.Ségra se do něho vrhla jako do všeho po hlavě. Napila se kráva a zase dělala velrybu. Vyzvrátila vodu, rohlík a kus salámu. On si toho nevšiml. Já ano. Za cenu mírného probublání se potápím a cené artefakty mizí v mém žaludku.Odjíždíme do Nové Bystřice na parní mašinu. Musíme být však v jídelním voze, protože boxy jsou malé a my jsme velcí.Tak nebylo to špatný, ale hrozně to smrdělo a dělalo strašnej randál. Vracíme se zpět k autu a odjíždíme domů. Z tohoto výletu se budu tak týden léčit