Brusle s Bárou a Píďou
Návštěva. Při kávě se toho semlelo hodně. Co jsem jen tak odposlechl na jedno ucho. Nechci už ani komentovat sestru, která se díky mojí pomoci dostala do koupelny. Tam zničila žehličku na vlasy, kabel byl nějakej horší level. Jen ho zhmotnila ve více exemplářích. Starší sestra z toho měla málem amok. Tak jako jiní potřebují ke svému životu cokoli jiného, pro ní je žehlička číslo jedna.
Většina historek se točila okolo jejich bývalého jezevčíka Báry a míšence jezevčíka s vlčákem Pídi. Ta s těmi bruslemi se mi zdá nejpůsobivější. Vyrazil bruslit ze psy na rybník v centru města. Dlouho nikde nebyl, tak si to náležitě užíval. Venku patnáct pod nulou, Barka piští, Píďa běhá. Když zjistil, že už není nejmladší, ukončil tedy tuto aktivitu. Psíci to uvítali, Bára stále piští, piští stále. Píďa leží, odpočívá. Zdálo se mu divné, že v místo, kde si sundavá brusle je plné krve. Asi tu někoho zmlátili. V autě si usadil psíky drze na sedadlo spolujezce.(Mimochodem také rád tam jezdím, mám speciální pás, ale umím si ho rozepnout). Poté co dojeli domů a psi mu vyskočili z auta zjistil, že na sedadle zůstal velký krvavý flek. Opatrně prohlédl své svěřence a zjistil, že jezevčíkovi čerstvě nabroušenou bruslí téměř odřízl jeden centimetr ocasu. Komu z vás se něco takového stalo uznáte, že zafixovat takovéto zranění je celkem prekérní záležitost. Než dojeli výtahem do patra, milá Baruška již rozmrzla a ocasem začala hýbat jako stěračem u auta v silném lijáku. Výtah vypadal jako po loupežném přepadení. Opatrně jezevčici zvedl, odnesl do bytu a nainstaloval do vany.Chtěl umýt výtah, jenže to už byl slyšet hlasitá konverzace našich milých, bývalých spolubydlících. Zkoušeli zafixovat špičku ocasu náplastí, mastičkami, obvazem. Nic z toho nemělo úspěch, vše si nakonec vždy sundala. Když se jí to povedlo, radostně kmitla ocasem. Bohužel k naší smůle u čerstvě vytapetované stěně, která ihned dostala nový design. Ona už toho má dost. Barborku nakládají do velké Ikea tašky a odjíždějí k veterináři. Ten již jen kostatuje, že je to skoro čistý řez. Špičku ocasu oholil, zmrazil, nůžkami odstříhl a následně zkrátil o jeden centimetr. Zaizoloval náplastí. Ta vydržela přesně cestu domů. Jezevčík strávil noc v Ikea tašce na křesle, kde s ní ležel on. V průběhu rekonvalescence ještě docházelo k vizuelním úpravám jejich bytu. Už si mysleli, že se ocas zahojil, ale jedno plácnutí a začínalo se znova od začátku.