Bohyně
Sobotní odpoledne plyne bez sebemenšího vzrušení svým obvyklým koloritem. Pár debilních soukmenovců se opatrně plíží se svými páníčky okolo našeho pozemku. A hele, bunda, stopovačka, talíř, míček, jde se na louku. Louka nás vítá širokou škálou nových pachů a vjemů. Ségra létá za talířem, já funím za míčkem. Krásné podzimní počasí ještě umocňuje pohodovou atmosféru, která vládne. Vylítáno a hurá domů na dlabanec.
Špinavé boty spočinuly na rohožce, a přestože jsme doma skoro hodinu, stále se nic neděje. Snad si dělají srandu, nebo co. Dělají ze mne Bolta, tak by něco mohlo kápnout. Začínám kroužkovat. Vše, co je v mém dosahu, podávám. Nic. Beru tedy obuv se slušnou porcí bahna a začínám vyhazovat do výšky. Stalo se něco nepochopilného. Bota letí na mě. Dělám uraženého. Jen do chvíle, kdy mé slechy zaznamenají dlouho očekávaný zvuk rachotící misky. Po dobré večeři zákonitě musí následovat odpočinek. Nechám si i ujít nějaký "béčkový" thriller, na který koukal zbytek rodinky.
Kolem půlnoci slyšíme venku nějaký rachot. Asi to má být zpěv, ale tolik fantazie nemám. Oni dělají, že nic neslyší. Řvu jak blázen, že tam někdo je, ségra mi úspěšně sekunduje. Já se ve skutečnosti hrozně bojím, ale vypadá to tak, že jsem jeden z největších hlídačů na světě. Jak jsou oba rozespalí, tak se o ně pokouší infarkt. Ona již to také slyší, on se ukládá. Začíná na něj tlačit, aby šel ven vyžešil to tam a mohlo se v klidu pokračovat ve spánku. Nechce se mu. Opilecká dvojka před domem začíná zintenzivňovat své opilecké kvílení. Po čtvrt hodině našeho šíleného štěkání to již nevydržel, nasazuje kalhoty, přísný výraz a vyráží ven. Zkouší to po dobrém: "Běžte pryč, plašíte psy (to asi myslel nás), děti nemůžou spát. Slečna, celkem pohledná blondýnka kolem dvaceti,něco nesouvisle blekotá, její partner cca. o deset let starší hipiie vzezření se omlouvá. Po dalších deseti minutách je řev stále stejný, akorát s tím rozdílem, že vřeští jen ona. Neustále vykřikuje, že je bohyně. Zkouší to tedy po zlém. S výrazem Ramba rozráží venkovní dveře. Řve:" Ihned vypadněte, zavolám na vás polici a pustím psy (ségra by jí dala-pomyslím si). Policii tedy volal, leč bydlíme na periferii většího města. Tudíž městská policie zde není, státní se mu zase volat nechtělo. Logicky tedy zbyla druhá variata, pustil psy. Pustil mě, velkého trhače a to ještě na vodítku. Ségru nechal doma. Venku se mezitím situace dramaticky změnila. Bohyně byla zbavena ošacení a nahá se nám válela na trávníku. To on neviděl, adrenalin ho zcela zastínil, otevřel dveře a já na vodítku vyletěl na narušitelku. Když viděl, co se odehrává na trávníku, byl z toho rozpačitý. Hlídací pes začal lízat narušitelku, musím jí přeci přivítat. Ta byla tak mimo, že vůbec neregistrovala, že se stala obětí "napadení". Stahuje mě z akce, uklízí do bezpečí. Přece jen je tma a asi by se mi mohlo něco stát. Bohyně nám mezitím provádí na trávníku zajímavé baletní kreace a neustále vřeští. Vychází opět ven, křísí na plotě visícího člověka. Společnými silami se snaží bohyni obléknout. Při oblékání spodních částí ošacení na dva "pomahače" prdí. Do slova i do písmene. Po velkém úsilí se jim podařilo bohyni obléknout a odtáhnout o dvě ulice dál. Tam již tuto vykutálenou dvojku zanechal svému osudu a do rána již byl klid.