Bee na výstavě /pro paní chovatelku/
Den začal jako každý jiný. V šest hodin po nich začínáme rajtovat. Zkouší se dělat neviditelní, stáčí se do klubíček a nenápadně si chrání hlavy. Ségra začne pištět. On to nevydrží a jdeme se vyvenčit. Oni se balí a překvapivě mám celé dopoledne pro sebe. Saténové povlečení aranžuji pod sebe, dva polštářky pod hlavičku a jsem tuhej, nádhernej relax.
Mezitím oni dojíždějí do Litoměřic na Bee-binky první výstavu. Popisovala mi to asi takto:" Parkoviště přeplněné, šílený mumraj. Expedice, která mi jela fandit se skládala s jeho, jí a dvou dcer.Starší mne bude vystavovat. Jsem hrozně vystrašená. Brácho, do tebe koušu ráda. Jak se bojím, sežeru je všechny. On táhne klec, ona mne, dcery dělají navigátorky. Po krátkém bloudění bez větších excesů nacházíme náš kruh. On mi dává dohromady klec, nasazuje plachtu a já radostně mizím v domečku. Starší dcera je ve vystavování dobrá a ani já s ní nemám sebemenší problém. Po jednom tréninkovém kole, kdy s hlavami nahoře proplouváme kruhem s přehledem v již ostrém kole válcujeme soupeře-soupeřku. Je to má vlastní sestra Baghíra. Akorát mne trošku našťouchnul pan rozhodčí výrokem, že mám světlé oko. Ať si nejdřív zamete bordel na svém písečku.Má určitě náběh na šedý zákal, či nějaký problém s očním pozadím. Chytrolín jeden, takový mám ráda.. Na chvíli mě parkujou v autě. Musejí ještě doplnit zásoby mlsek a pamlsků, vzorky. Nezklamali, něco vláčí, voní to. Předpokládám, že to pro ně určitě není.
Vyrážíme směr-domů. Dojmy pozitivní, překvapivě rychlé, dcera v kruhu profesionální. Akorát ti fans nic moc, ale co se dá dělat. Nevlastní rodinu si nevybereš. Už se na tebe těším, bráško můj, až ti zase vypráším kožich/ hodná holka/.