Lesní trip

Rok 2022 trávím  již v odpočinkovém módu, luxusním spaní, dobrého jídla a občasných procházek. Čas od času se mi zadaří a pojím celou lojovou kouli i ze siťkou.Z této pohody mě vytrhne on, ze setrou nás hodí do auta  a odjíždíme do lesa. Je docela zima. On , ještě s jesdnou osobou, ktera je stejně šílená jako on. Jsme uvazani na 20 m stopovací vodítka uprostřed budoucí oplocenky v dosahu jeho batohu a oni okolo nás staví plot. Během jejich činnosti provádíme různé prúzkumné akce. Můj čichovo-svačinovy sonar zachytil zajímavý předmět v jeho batohu. Když s kolegou utočili na odlehlý rok plotu, zaútočil jsem také. Za léta praxe svačinového čističe aktovek a batohu, kdy překonat zapnutý zip není žádný problém, je pro mě zapnutá přeska procházkou růžovým sadem. Tři porce kuřete a jedna bageta, jídlo na celý den zmizlo, než bys práskl bičem.Uleháme, odpočíváme, trávíme.Když dokončili práci, slyším jen "Ty d....., sežrali jste jídlo na celý den". Kolega odjíždí, ségra běhá za klacíky, já jsem uražen a lacinými gesty si mě nekoupí.Vrcholem toho všeho je odchod z hotové oplocenky, kdy jsem doslova vyhozen ven, jako balík sena, ne uctihodný psík v důchodovém věku.

 Těšíme se na odjezd domů, leč chyba lávky, míříme do lesa v autě. Jelikož máme plno času, bere košík na houby.Dělá si srandu? Neví, kolik mi je?Sabotérsky si lehnu, že nikam nejde, není mi to však nic platné. Říká, jen na chvilku...Původní záměr jistě chválihodný, leč realita je úplně jiná. Houby rostou, cesta záhy mizí.Zůstává v nedohlednu a my bloudíme. Odmítám se ůčastnit výstupu na nejbližší kopec, abychom uviděli alespoň malé světlo na konci tunelu Chvili jsem potupně nesen, poté vláčen lesním porostem. Z dálky to vypadalo asi tak, jako když vrcholový sportovec je v plném tréninku a úmyslně za sebou vláčí pneumatiku od traktoru. V praxi to byl on a místo pneumatiky já.Z této letargie nás vytrhavá jen lesní zvěř, která je zde hojně zastoupená. Nečekaně vyrážím na a napínám vodítko různými směry. Nemá šanci to ustát a kleje jako špaček.Z dvacetiminuté procházky se stala skoro dvouhodinová a jako zázrakem vycházíme již skoro za tmy u auta. Pak ještě povečeříme a plni zážitků se ukládáme k zaslouženému odpočinku.

   Kdy už konečně pochopí, že jsem již docela dávno odrostl těmto adrenalinovým zážitkům a proto spíše preferuji svoje klidné ležení doma, na lehátku, či v postely?