Krátký výlet do Prahy
Ona odjela na nějaký seminář do Prahy. Já ze ségrou odjíždíme s ním pro ní ve večerních hodinách do Prahy. Opomněl si nabít telefon s navigací... Skoro celou cestu nadával jako špaček, že je mu adresa s přesným cílem naprd, když se mu každým okamžikem vybije telefon. Nás už to nebavilo poslouchat, tak se v kleci rveme jako koně. Ona je čím dál tím horší. Vůbec neuznává hirerarchii smečky a nárokuje si v kleci stále více místa. Konečně ho napadlo, že by navigaci mohl zatím vypnout a před Prahou opětovně zapnout. Vjíždíme do Prahy. Zapíná navigaci, kleje, nadává, je spocenej jak myš Jsme v centru. Navigace mu oznamuje, že by bylo dobré připojit zdroj nabíjení. Když už si konečně myslí, že má vyhráno-objížďka. Navigace drží, dojíždíme kolem půl desáté do cíle. Otevírá dveře, klec. Beebinku chytá, já se mu však vysmekám a ladným obloukem vybíhám pryč. Musím se trochu odreagovat, s tím drakem je to fakt peklo. Trošku si pročistit hlavu, protáhnout běhy. Volá, já ho stejně neslyším. Navíc se blíží doba večerního klidu, tak stejně nemůže hulákat. Za to můžou hulákat bratranci a sestřenky v zahradách, kteří tak také činí. Po deseti minutách se pokorně vracím zpět. Neví, jestli mne má zmlátit, či pochválit. Úleva jak jsem vypozoroval je ale silnější.Trošku jsme ze sestrou roštěkali celou ulici. Chtěl si dojít na záchod. Když už se mu to skoro povedlo, Bee chtěla sežrat postarší jezevčí dámu i s její zachovalou paničkou. Kvapně jim jde v ústrety ona se slovy:"Že již dávno ví, že jsme zde". To by mne tedy zajímalo, jak to poznala....