JAPONŠŤÍ TURISTÉ
PÁTEK 4.00hod. ´budíček. Nevím co se děje. Po nezbytném zabalení a počátečních protestech zbytku smečky zapřaháváme za auto velkou bílou věc na kolech. Nálada je stále na bodu mrazu, protože není znám cíl cesty. To je jasné až po dvou a půl hodinách kdy dojíždíme do autokempu Sedmihůrky v Českém ráji. Cestou proběhlo několik korekcí konečných cílů. V jednom kempu se měl odehrávat hudební festival a do druhého máme dokonce zákaz. Jaký je však handicap několika nohou navíc, to nechápu. V tomto zapovězeném kampu se jen otáčíme skoro eskymáckým obratem a míříme jinam.Kamp je velikánský, díky horšímu rázu předešlého počasí poloprázdný. To se ovšem změní během následujicího dne, kdy je vyhlášen stop-stav. Po problémech s parkováním boudičky a hlavně její sundání z auta poodjíždíme kouek k lesu. Všude plno lidí, kamarádů, kamarádek. Z nějakého důvodu nemáme s Bee vbec žádnou šanci navázat konverzaci, nebo jinak kooperovat. U vstupu do skalního města-lesa stojí vytální, penzionovaný důchodce-Šaryk. Kasíruje nás za parkovné. Promyšlená spleť turistických cílů pumpuje nové a nové návštěvníky a pohlcuje i nás. Poznáváme nové a nové skalní výhledy, pamětihodnosti.Po pár hodinách opět míjíme Šaryka. Pro ně je to ale stále málo. Nejmladší v boudičce imituje spánek, neprochází to. Chápu jí.Poptáváme čistčí rybník bez lidí a vyrážíme rychle k němu. Dále míříme na Maloskalsko. Po prohlídce kampu jeho mládí vyrážíme zase do skal a skalního hradu. Vyhlídky, žebřík, traverzy...Zlatej rybník. U pokladny skalního hradu se mi zjitřil zrak. Vidím pěknou psí slečinku. Vyklubala se z ní pěkná netykavka a to se doto vložila už i má sestra. Vzhled prostě klame. Po náročném dni dorážíme zpět do boudičky. Jsme již všichni uloženi k odpočinku, když se ozvou reproduktory a svolávají všechny děti na ohňovou show a diskotéku. Super
SOBOTA 8.20 hod.Druhý den ještě náročnější, než ten první.Absolujeme absolutně šílený výstup na Kozákov.Děvčata se zdají být výstupem na tuto dominantu okolí lehce znechucena.Na vrcholku kopce pobíhají nějací divní lidé a potom se vrhají ze stráně dolů.Mají na zádech takovýho divnýho šneka a stan rozložený na trávě. Posléze chápu, že to je "paraglaid". Běží, chytá vítr a letí. Zkouším to taky. Běžím, zachytil jsem závan čerstvě usmažených řízků od nedaleké skupinky spolučimilů. Letí. On, nečekal to.Opouštíme Kozákov a míříme na zříceninu hradu Roštejn. Po 10km jsem opět potupně vzat do náručí a vynášen nahoru.Jsme zapsáni i do zvířecí knihy návštěv, k nějakýmu debilnímu křečkovi a hadovi.Absolujeme vznětlivý historický výklad a návštěvu kalního hradu.Ani by mne nenapadlo, že by to bylo za ten den vše. Proběhl rybník a potom nabíráme směr Dětenice. Nevím, co jsme jim provedli, ale tam nás nikdo nedostane. Aby z nás byl Kebab na roštu, nebo staročeský guláš, fakt ne. Dále dorážíme do Prachovských skal, kam vnikáme po značených cestách. Den zakončujeme v nedalekém Jičíně.Dorážíme k boudičky po deváté hodině.
NEDĚLE Po zralé úvaze žádné větší akce nerozjíždět a než se nahrnou do přelidněného kampu další turisté ráno balíme boudičku. Kousek za kempem bylo menší ostré stoupání, Měl strach, aby to s autem a boudičkou vyjel z vedlejší silnice. Poslal proto dvě rozvětšice na křižovatku a potom bez zastavení vyjel. V již plném složení pokračujeme domů