Běžkování 2
Nevím, co se chce dokazovat. Venku kolem nuly, vítr, déšt´, prostě hnus. Jak mu mám vysvětlit, že mé místo je pod varnou deskou v kuchyni a následně u nich na letišti? Ne, my jsme nahnáni do auta a míříme na hory. Počasí zde bude extémní, bylo. Silnice se leskne jako zrcadlo, je dost pod nulou. Poslední strmé stoupání před Cínovcem se v našem pruhu proti nám klouže nějaké neovladatelné auto a míjí nás smykem jen o pár centimetrů. Dojíždíme do cíle. Na metr tu není vidět, zima jako v Rusku. Silný západní vítr nám brání v jaké-koliv orientaci. Jestli tady nastydnu, tak ležím u něj v posteli a to teprve uvidí, co umí inkontinentní psíček. Po půlhodince vypadáme jak filmové postavy z Mrazíka. Otáčíme a vracíme se zpět k autu. Najel si frajer na nějakou díru a levá lyže praskla. S torzem lyžařské výzbroje ho táhneme k autu. Rádi se necháváme uklízet do auta, kde je teplo a nefouká. Přijíždí další auto. Vyhazují drobného soukmenovce z auta v kabátku. Vypadá v něm jako debil. Posádka auta se baví tím, jak smýkán poryvy větru sem a tam. Chudák čivčák. Zdá se, že někteří lidé jsou zvláštní. Třeba je to jen vyjímka.
